Příběhy, ThePhenomenon.fr

Na téhle stránce najdeš všechny příběhy, pravidelně je přidávám a upravuju, takže je užitečné být přihlášený, abys věděl, co už jsi četl, protože části stránek, které už jsi četl, se od posledně mohly změnit. Momentálně je tu 218 příběhů, z toho 35 už dostupných.

Na rozdíl od normální knížky tu vlastně není žádné skutečné pořadí, v jakém ty příběhy číst (možná to do budoucna změním). Rozdělil jsem tu stránku na 3 části: první část s 20 příběhy, z nichž už jsou dostupné 3 je o momentech, které mě fakt přesvědčily, druhá část je s úvahami, které jsem si mohl dělat, má 125 příběhů, z nichž už je dostupných 22, a pak poslední část s malými vtipnými situacemi z každodenního života, které ukazují, že se s touhle věcí navíc dá žít normálně, s 73 příběhy, z nichž už je dostupných 10.

Snažím se co nejlíp shrnout, jaké to je, ale není moc snadné shrnout něco, co běží nepřetržitě od roku 2021 (myslím, ale občas si říkám, kdy to vlastně doopravdy začalo?) Je to jako chtít po někom, aby shrnul FM rádiovou stanici přes několik let, jak tohle udělat? Každopádně jisté je, že od Q2 2026 se to zlepšilo od chvíle, co to beru pozitivně.

Než jsem to začal prožívat tak dobře jako teď, nechápal jsem, co se děje a kdo jsou ti divní francouzští expat sousedi v mém okolí v Copacabaně . Zkusím ten příběh vyprávět od „začátku“.

Listopad 2020Stěhování do bytu Posto 2, Copacabana

Duben 2024Stěhování do našeho nového bytu na druhém konci Copacababany

PŘEDTÍM

BYT COPACABANA POSTO 2

BYT ARPOADOR

Smysl téhle časové fresky je vysvětlit, kolik času uběhlo od chvíle, kdy to „začalo“, do chvíle, kdy jsem to nakonec začal snášet dobře. Protože pro mě je tohle to skutečné řešení toho, čemu lidi říkají „schizofrenie“ nebo „gangstalking“/„targeted individual“, není to o tom, že by to přestalo, ve smyslu že už by je člověk vůbec neslyšel, ale o tom zařídit, aby se z té zkušenosti stalo něco příjemného a pozitivního.

V mém případě to trvalo asi 5 let, než přišlo to, čemu říkám positive switch, tedy změna mindsetu a to, že to, co se mi děje, začnu brát jako něco pozitivního. Dlouho jsem to prožíval fakt hrozně, mluvil jsem o mučení, spánkové deprivaci, každodenních provokacích, povinné konverzaci, která nikdy nekončí, atd., jako spousta dalších lidí. Dokud jsem nepochopil, že je to něco pozitivního.

No jo, přiznávám, že design téhle časové fresky teď není nic moc, musím ho vylepšit, ale není jednoduché tenhle projekt zvládat, se vším tím tvořením obsahu a vývojem funkcí, souběžně s mojí hlavní prací. Strašně rád bych na tom mohl dělat na plný úvazek.

Momenty, které jsem zažil od „začátku“ tohohle příběhu a které mě postupně přesvědčily, a snad přesvědčí i tebe.