Jedna bublina po druhé

Když přijdeš na úvodní stránku, malá bublina „Taky se ti nechce číst?“ se teď hned přichytí k tlačítku se sluchátky na obálce, místo aby čekala, až sjedeš dolů. A po prvním poslechu už nezmizí navždy: připomíná ti to dál, dokud si neposlechneš tři sekce až do konce.

Když nejsi přihlášený, připomínka „Nepřijď o svůj postup ve čtení“ počká, až zavřeš bublinu k poslechu, místo aby vyskočila přes ni. Jedna bublina po druhé je příjemnější.

Na telefonu mohla zpráva „Načítám audio“ překrýt bubliny a schovat tlačítko „Přihlásit se“. Teď je za nimi a znovu se objeví, když bublinu zavřeš.

Zpráva „Načítám audio“ mohla zůstat dole na obrazovce navždy, i při pozastaveném audiu, třeba po otevření přihlašovacího okna. Teď zmizí, jakmile načítání skončí, a načítání, které neodpovídá, se po dvou minutách zastaví.

Na telefonu je teď nadpis každého kroku karuselu položený na obrázku a obrázek se posunul hned pod horní okraj obrazovky. Textu tak zbývá víc místa: nejdelší kroky, jako ten s mozkem nebo poslední, už nepřetékají přes spodní lištu.

Psaný chat vpravo dole teď odpovídá jako živý hlasový asistent: zná moji zkušenost a můj pohled na fenomén, než odpoví, prohledá web, a dá ti odkaz na stránku, která o tom mluví. Když hledá, ukazuje „Přemýšlím…“ a potom, jak dlouho to trvalo. Pořád umí zapsat nápad nebo chybu do roadmapy.

V chatu je tlačítko pro živý rozhovor se mnou teď zelené, s malým telefonem, který občas zazvoní, a s vlnami, které vycházejí ze sluchátka. Dřív nebylo vždycky jasné, že se dá zavolat.

Když posloucháš sekci „Jak se vrátit k normálnímu životu“ na úvodní stránce, stránka sama sjede k obrázku, o kterém zrovna mluvím: mladík, obvyklá cesta a pak nový normál. Na telefonu se ke správnému obrázku posune i karusel obou cest.