Řekněme, že mě zachránilo náboženství. To, že jsem si konečně přiznal, že to, co se mi děje, je duchovní.
A duchovní tím myslím něco, co mě přesahuje a u čeho jsem přijal, že tomu nikdy nebudu rozumět na 100 %.
Náboženství
Myslím si, že náboženství existují proto, aby mluvila o lidech z fenoménu, kteří s námi interagují.
Ale fenomén nepotřebuje náboženství, aby existoval.
Mám pocit, že poslední týden v prosinci jsem se konečně dokopal zkusit potkat někoho v kostele kousek od domu a zkusit o tom mluvit.
Jenže ve skutečnosti, když jsem do toho kostela vešel poprvé, tak jsem si prostě sedl na mši, vydržel jsem tam jen 10 minut a pak jsme zase odešli.
Pak jsem se tam vrátil na začátku roku 2026 a tehdy jsem se konečně dokopal zajít do zákulisí a poprosit, jestli si o tom můžu promluvit s knězem.
Chvíli jsme si povídali o tom, co se mi děje, byl na mě fakt hodný. Ale dost rychle se mě zeptal, jestli beru antipsychotika a jestli je ta dávka dost vysoká. Řekl jsem mu, že je neberu, protože jsem byl přesvědčený, že to, co se mi děje, není jenom vnitřní, ale hlavně vnější.
Ale pak už to nikam dál nevedlo, neřekl mi, že je to normální, že se to stává, a neřekl mi ani, co dělat, aby to bylo lepší.
A to pro mě znamená, že by se to dalo dělat líp.
Jsem si jistý, že kdybych o tom mluvil s některými věřícími lidmi, nejspíš by to vedlo k tomu, že bych se dostal k exorcistům a tak.
Ale myslím si, že nejlepší řešení je přijmout, že mě hluboko uvnitř pořád někdo sleduje, a přirozeně se narovnat, bez toho, aby to působilo nuceně. Zlepšilo se to dost výrazně, když jsem si začal hlídat tok svých myšlenek a chování, které z něj vychází, asi?
A vede mě to k tomu si myslet, že v roce 2026 jsme schopní to kolem fenoménu, kterému se říká gangstalking a který se možná taky jmenuje schizofrenie, dělat o dost líp.
Mám pocit, že nejlepší řešení pro lidi, kteří to prožívají špatně, je uznat existenci lidí z fenoménu zmiňovaných v náboženstvích, zapracovat na svém způsobu myšlení a stát se třeba řemeslníkem metakognice 🤣 a osvojit si, řekněme, rovnější způsob bytí.
Mám pocit, že jeden z problémů náboženství v roce 2026 je vlastně to, že to nechává vzniknout dojmu, že existence fenoménu je osobní názor.
To ale neznamená, že se chci stát otravným týpkem, co bude lidem den co den hučet do hlavy a mluvit jen o tom, aby je do toho tlačil.
Mám pocit, že gangstalking/schizofrenie je místo, kde věda musí uznat existenci fenoménu, aby se mohla opravdu posunout dál.
A není to jen věda, kdo by měl uznat existenci fenoménu, ale i vláda, veřejné mínění a tak dál.
Myslím si, že od chvíle, kdy někdo dává najevo, že zažívá nevysvětlitelné věci, slyší lidi mluvit a neví, odkud to jde nebo kdo to je, atd. Tak by při rozhovoru s blízkými měl úplně přirozeně velmi rychle dojít k závěru, že to souvisí s fenoménem zmiňovaným v náboženstvích.
Myslím si, že nejlepší řešení, které mi dali lidi z fenoménu, je tohle:
Nedělat nic a zůstat rovný.
Není potřeba ze dne na den úplně měnit osobnost, ale přijmout, že lidi z fenoménu interagují s tvou myslí, vědí všechno, co si myslíš, všechno, co děláš.
Přijmout, že lidi z fenoménu moc dobře vědí, jak lidi obecně fungují, a že tě klidně nechají projet duchovní horskou dráhou: vmést ti tvoje tabu přímo do obličeje, vodit tě sem a tam tím, že ti dají najevo, že už stejně vědí, na co myslíš, ještě než to vůbec stihneš dát do slov.
A tím se tak nějak zase vracíme k poselství skoro všech náboženství: absolutní pravda, vševědoucnost, všudypřítomnost, laskavost a tak dál.
Důkaz, že je ještě pořád kus práce před námi, je to, že necháváme lidi ve velkém chrlit konspirační obsah na internetu, aniž by správná odpověď byla úplně jasná, a podle vyprávění některých lidí na netu to stojí roky života, nebo dokonce život samotný.
Žádné náboženství dneska jasně neoznačuje gangstalking/TI/V2K jako něco, co souvisí s lidmi z fenoménu, o kterých se mluví mimo jiné v náboženstvích, a že to dělají, proti intuici, aby nám pomohli, že neexistuje žádné zázračné řešení kromě toho přijmout na 100 % to, kým jsou, nesnažit se pochopit to, co nás přesahuje, a stát se rovný a šťastný.
A já si myslím, že dneska to spousta lidí, i já ještě ne tak dávno, prožívá špatně, když s nimi lidi z fenoménu interagují, protože jsme to chtěli MY. Obecný názor se rozhodl spojovat to se šílenstvím, říká se ti, že to není možné, aniž by někdo věděl, co možné je a co není. Jako bychom už měli absolutní vědění a chápání ÚPLNĚ VŠEHO.
A myslím si, že řešení je oficiálně uznat existenci věcí, kterým nerozumíme a které nás přesahují.
Myslím, že by to bylo O DOST zdravější než la laïcité, oficiálně přijmout existenci, aniž by se vnucovalo náboženství, nebo dokonce dělat to, co dělám já teď, myslím, bez toho, abych si nějaké náboženství vybral.
Někdy jsem s nimi ze srandy říkal: « Je mange à toutes les brasseries », a pak mi došlo, že správný výraz je « je mange à tous les râteliers ». Nebo taky « Comment on choisit un râtelier ? »
Takhle se bude míň stigmatizovat lidi, kteří jsou v kontaktu s lidmi z fenoménu, a půjde o tom mluvit otevřeněji atd.
A všechno bude lepší, myslím, a navíc bez léků
Taky si někdy říkám, jaký je vlastně životní cyklus přesvědčení? Možná se někdy nějaká přesvědčení nabalí a vznikne z toho náboženství? Pro jistotu, Ouroboros.
