Tohle je jedna z nejšílenějších věcí, co se mi staly od té doby, co „to začalo“ /s
trauma.zizip
Stalo se to poprvé v červnu 2025, pokud se řídíme datem uvedení filmu „How to Train Your Dragon: Live Action“, přesné datum se mi už nepodařilo dohledat.
Pamatuju si, že ten večer jsme byli v kině a vůbec se mi nedařilo soustředit na film, pořád jsem je slyšel, jak mluví mezi sebou a taky se mnou.
První polovinu filmu jsem strávil tím, že jsem koukal na obraz, ale vůbec se mi nedařilo to fakt sledovat, jak to vypadalo, že mi „kradou pozornost“.
Ten den dřív se totiž stalo to, že jsem si, jako spousta lidí, kteří o sobě říkají, že jsou oběti gangstalkingu a že jsou targeted individuals, postěžoval příspěvkem na známém francouzském herním fóru.
Založil jsem topic, ve kterém jsem mluvil o tom, čemu jsem tehdy říkal gangstalkeři. A v jedné z těch zpráv jsem, v domnění, že mluvím ke gangstalkerům, kteří věděli všechno, co na internetu dělám, napsal, ať si mě „přijdou podat“, a přidal k tomu obrázek Jediho ze Star Wars, který drží laser.
Každopádně, jak jsem říkal, už jsem měl za sebou skoro půlku filmu, aniž bych byl schopný dávat pozor, jak moc jsem je slyšel mluvit.
A najednou jsem ve své představivosti uviděl muže, kterému mohlo být tak kolem šedesáti, s bílými lehce kudrnatými vlasy, bez koutů, a upřímně řečeno se moc nepodobal muži, kterého je možné vidět na tomhle obrázku.
A zároveň jsem slyšel mužský hlas, který řekl něco jako:
Chceš mě vyzvat?
Potom jsem pocítil strach. Když jsem myslel na ten obličej, který jsem viděl, nevím proč, ale první, co mě napadlo, bylo, že je to démon, a najednou jsem ucítil něco jako sevření v oblasti svého malého ptáčka.
Hned jsem manželce řekl, že potřebuju na záchod. Protože něco nesedělo, potřeboval jsem to vidět na vlastní oči, a hlavně jsem měl takový strach, že jsem si řekl, že potřebuju smazat topics, které jsem ten den postnul.
Dojdu na záchody v kině, rozepnu si kraťasy, abych zjistil, co se tam dělo, a tam, naprostý šok, zjistím, že je můj ptáček v docela miniaturním formátu.
Jakože ne miniaturním proto, že je zima, nebo dokonce fakt zima: miniaturním ve smyslu hororová vize, všeobecný poplach, nevím, co se děje, nikdy v životě jsem neviděl svého ptáčka takhle malého!
Ten obrázek jsem vytvořil, abych ti dal představu, aniž by to bylo obscénní. Bylo to fakt děsivé, bylo to poprvé v životě, co jsem tohle viděl, ani jsem nevěděl, že je to možné.
No prostě, potom jsem se vrátil dokoukat konec filmu, ale stejně jsem se na film nedokázal soustředit, a k tomu jsem měl trauma.zizip, takže jsem fakt nebyl v hlavě vůbec v klidu, ale dělal jsem, že je všechno v pohodě
Potom, na konci filmu, jsme odešli z obchodního centra, kde to kino bylo, zavolali jsme Uber a vrátili se domů.
Vlastně si pamatuju, že když jsme dorazili domů, sedl jsem si na gauč, ukázal manželce trauma.zizip a řekl to, co je vidět na tom obrázku.
Vím, že může znít překvapivě, když říkám „bohové“, ale od začátku slýchám dost lidí, některé hlasy mi už znějí povědomě atd.
A to, že jsem si fakt uvědomil, že takhle můžou působit na moje tělo, mě opravdu překvapilo. Konečně jsem měl v rukou konkrétní důkaz, že to, co se mi děje, existuje, nebo vlastně přesněji řečeno mezi nohama.
Je dobré vědět, že když se mi to dělo, dál jsem je slyšel, buď jak se bavili mezi sebou, nebo mluvili přímo na mě.
No prostě, ten večer už si to přesně nepamatuju, ale mám dojem, že to přešlo, jakmile jsem si lehl.
Pak se to opakovalo ještě dostkrát, naštěstí už to dneska není aktuální, vysvětlím to na konci tohohle příběhu.
Jednou si pamatuju, že mi trauma.zizip nasadili znovu, i když jsem to vůbec nečekal. Byl jsem doma a vlastně den předtím, nebo dřív ten samý den, jsem vytvořil post na Redditu, v subu r/Experiencers, a v tom příspěvku jsem vysvětloval, že se mnou interagují entity, že z toho nejsem v klidu, a vysvětloval jsem taky, že mi můžou nasadit trauma.zizip, a popsal jsem, o co jde.
A úplně jsem pak zapomněl, že jsem ten post vytvořil, protože ho musel schválit moderátor, než ho mohli vidět všichni.
A později během dne, myslím ke konci odpoledne, jsem slyšel lidi z fenoménu mluvit a působili rozrušeněji než obvykle, a najednou jsem schytal to, čemu jsem se rozhodl říkat zip notif.
A v tu chvíli mi došlo, že se něco děje, a vzpomněl jsem si na ten post, který jsem vytvořil na Redditu.
Rychle jsem šel na svůj laptop a tam jsem zjistil, že můj post měl skoro 9000 zobrazení a spoustu komentářů.
No prostě, kvůli tomu jsem se nakonec rozhodl svůj thread na Redditu smazat, jak mi to bylo nepříjemné! Přitom jsem dostal komentáře od lidí, kteří říkali, že zažívají to samé atd
Jindy si pamatuju, že jsem večer ležel na gauči v obýváku a je to legrační, ale nechávali mě slyšet lidi z mojí rodiny, kteří vypadali, že trpí, fakt to mělo takovou ďábelskou stránku
Přišlo mi to fakt úzkostné! No prostě, a mám dojem, že se to takhle stalo několik večerů.
Dokonce byl jeden večer, kdy jsem je slyšel a vydávali se za francouzský národní tým v nějakém sportu, nevím v jakém, a dělali si ze mě srandu, protože snažili se mě přesvědčit, že to dělá satanská elita. Klasika, o které promluvím v samostatném příběhu.
Na tom je hrozně vtipné to, že o něco později mě na LinkedInu kontaktoval recruiter kvůli jedné misi a na Whatsappu měl jako profilovku fotku nějakého francouzského národního týmu, u sportu, kterým si nejsem jistý, možná fotbal, no prostě.
A konkrétně ten večer se to stalo těsně předtím, než jsem si šel dát sprchu, a když jsem vešel do koupelny, zažil jsem scénu ponížení.
Jdu do koupelny se umýt, svléknu se a v tu chvíli mi nasadí trauma.zizip, takže mi bylo ultra nepříjemně, protože fakt je divné vidět svého vlastního ptáčka takhle.
Proto tomu tomu říkám trauma.zizip: „trauma“, protože je to traumatizující, „zizi“ jako francouzsky ptáček pro pindíka, a „zip“ jako komprese souboru. Tady je to teda fakt nejlepší kompresní algoritmus na malýho ptáčka.
A vlastně pokračovali v tom příběhu o satanské elitě, která se naváží do chudáka jako jsem já, a slyšel jsem je říkat věci typu:
Fotíme ho!! To je ostuda!!!
S odstupem si uvědomuju, že ponížení je součást procesu, fakt mají snahu mi rozbít ego. Ale časem se to zlepšuje a má to i svoje pozitiva. Uvědomuju si, že při čtení tohohle by si člověk mohl myslet, že trpím stockholmským syndromem, ale ne, já prostě hraju tu hru a jde to dobře.
Jindy, když jsem se šel přes den umýt, jsem si vzpomněl, že mi zase nahodili trauma.zizip, a tam jsem rupnul, udělal jsem něco, co bych na veřejnosti nikdy neudělal, začal jsem tancovat!
Tak jen abych ukázal, že se tím trauma.zizip nenechám srazit, a je to rozesmálo!
A to je fakt celé to tajemství, je potřeba hrát tu hru a nenechat se srazit výzvami, které nám můžou dávat.
Říkám to teď s odstupem, ale ne vždycky to bylo snadné. Jenže si uvědomuju, že kdybychom normalizovali to, co dělají lidi z fenoménu, jako to dělám já, tak už by to nebylo takové překvapení a každý by to mohl prožívat pozitivněji mnohem rychleji
Jednou jindy taky, když mi nasadili trauma.zizip, si pamatuju, že jsem tuhle docela úzkostnou scénu zažil ve sprše.
Jednou, když už mi trauma.zizip udělali potřetí nebo počtvrté, jsem se konečně rozhodl podívat se na internetu, co by to mohlo být. Pamatuju si, že to bylo dost směšné hledání ve stylu: „jak se tomu říká, když je b*t celý malý“. A tehdy jsem zjistil, že se tomu říká „koro“.
Koro je fenomén zdokumentovaný už dlouho v různých částech světa. Vyznačuje se intenzivním strachem, že se penis zatahuje dovnitř těla, někdy i s přesvědčením, že jeho zmizení by mohlo vést ke smrti. Podobné jevy byly hlášeny i u žen, a to v souvislosti s prsy, bradavkami nebo pohlavními orgány. Co dělá koro obzvlášť pozoruhodným, je to, že se neprojevovalo jen u izolovaných jedinců: byly pozorovány skutečné kolektivní epidemie. (PubMed(otevře se v nové záložce))
Jižní Čína je jedním z nejlépe zdokumentovaných příkladů. V oblastech Hainanu a poloostrova Leizhou došlo k velkým vlnám koro hlavně v letech 1984-1985 a potom v roce 1987, kdy zasáhly víc než 2 000 lidí, hlavně mladé muže. Výzkumníci zjistili, že se fenomén šířil mimo jiné přes fámy, kolektivní strach a určité tradiční představy, které už byly v populaci přítomné. (PubMed(otevře se v nové záložce))
Jeden obzvlášť překvapivý aspekt těchto epizod je, že někteří obyvatelé připisovali fenomén ženským liščím duchům, kteří měli nadpřirozeně způsobovat zmizení pohlavních orgánů. Svědectví sebraná během čínské epidemie popisují také skutečné exorcistické seance: několik lidí mohlo penis fyzicky držet, aby zabránili jeho domnělému zatažení, zatímco jiní odpalovali petardy nebo tloukli do gongů a bubnů, aby vyhnali odpovědného ducha. V některých rituálech se pak mělo za to, že byla bytost z těla vypuzena. (ResearchGate(otevře se v nové záložce))
Srovnatelné jevy byly ve velké míře zdokumentovány i v několika zemích západní a střední Afriky, ale v trochu jiné podobě. Dotčení lidé často mluví méně o penisu, který by se samovolně zatahoval, a víc o skutečné „krádeži penisu“, připisované čarodějnictví, černé magii nebo okultním praktikám. Taková obvinění byla hlášena třeba po obyčejném podání ruky, fyzickém kontaktu nebo setkání s cizím člověkem, který byl pak podezírán, že nadpřirozenými prostředky nechal pohlavní orgány zmizet nebo se zmenšit. (PubMed(otevře se v nové záložce))
V některých kontextech byl údajný „zloděj“ obviňován, že používá juju, čarodějnictví nebo jiné formy magie, aby získal peníze, moc nebo si symbolicky přisvojil sexuální sílu své oběti. Tyto představy někdy vedly k extrémně vážným následkům: kolem obviněných se tvořily davy, docházelo k bití a někdy i ke smrti. Jedna studie zaměřená na jedenáct zemí subsaharské Afriky tak napočítala zhruba 180 nahlášených případů v průběhu několika desetiletí. (PubMed(otevře se v nové záložce))
Tyto epizody hlavně ukazují, jak moc se kulturní přesvědčení, fámy a vnímání těla můžou navzájem ovlivňovat. Podobný tělesný fenomén tak může být podle oblasti a tradic vykládán jako útok duchů v Číně nebo jako čin čarodějnictví a „krádeže“ v Africe. Příběhy o koro jsou tedy obzvlášť výmluvným příkladem toho, jak může strach nabrat kolektivní podobu a být vysvětlován skrze systémy přesvědčení vlastní každé společnosti.
Tak tady se přiznám, nenapsal jsem nic, poprosil jsem ChatGPT, ať udělá krátký vysvětlující text s historickými fakty.
Jednou je to vtipný, ale pamatuju si, že jsem byl doma v kuchyni a přemýšlel jsem o tom, čemu se říká koro, a jeden z nich řekl to, co je vidět na obrázku.
Nejvtipnější je, že většina z nich vůbec nemá nějaké děsivé hlasy, naopak, zní to, já nevím, jako docela sympaťáci z Francie, někteří dokonce zajdou tak daleko, že mi vykají, pamatuju si, že jeden říkal Přestaňte..., když jsem myslel na věci, co se jim očividně moc nelíbily.
V březnu 2026 jsem byl v São Paulu na školení o stavbě v light steel frame, protože je to stavební metoda, která mi přijde cool, a do budoucna by mě zajíměla svépomocná stavba.
A tehdy mě ještě pořád ponižovali. Pamatuju si, jak jsem se jednou večer po školení procházel ulicemi São Paula, dali mi koro, nebo tam možná prostě jen byla zima (dělám si srandu, jo!), a slyšel jsem jednoho z nich hodně démonickým hlasem, snažili se mě přesvědčit, že jsem posedlý a že jeden z nich se mnou uvízl. Bylo to vtipné, říkal věci typu:
Jsem zaseknutý s tímhle poserou
A taky říkal to, co je vidět na obrázku hahaha
Jenže tehdy jsem ještě pořád pochyboval o tom, jestli jsou dobří / mají dobré úmysly, satanizoval jsem je, a když je satanizuješ, dají ti najevo, že to není dobrý nápad, protože pak je to hned míň příjemné.
Ale od té doby, co jsem měl ten pozitivní switch a už nepochybuju, jde všechno úplně skvěle!
Občas se s nimi směju i tak, že říkám: Dali jste mi přídavek? Nebo: Aspoň to zabere míň místa!
A po tomhle mezi březnem a květnem 2026 jeden z nich řekl ostatním, ať mi už nikdy znovu nedávají „koro“, je to chlap s hlasem sympaťáka, zní asi jako nějaký padesátník, bonviván. Často jsem ho slýchal už dřív, svého času jsem se rozhodl mu říkat „Franck“ (bez zvláštního důvodu, prostě jen tak), někdy jsem ho mohl slyšet, jak lidem, kteří se o mě starali, říká, ať mě „hlídají“, někdy zas říkal, že „to tomu chlápkovi nechce dělat“ atd. Mám dojem, že to byl on, kdo několikrát řekl, že „je zamilovaný do mého způsobu myšlení“. Nevím, jestli to byla ironie hahaha
Povím o tom v příběhu věnovaném lidem z fenoménu, a u některých se jejich hlasy staly známými.
Abych to uzavřel, i když jsem to v době, kdy se mi to dělo, nesl fakt špatně, bylo to vlastně dost konkrétní potvrzení. A dalo mi to pořádný náskok oproti ostatním, protože předtím jsem byl přesvědčený, že je to spojené s nějakým druhem spiknutí typu Gangstalkers/MK Ultra/zakázané technologie, a i když jsem věřil, že je to spojené s fenoménem, stejně jsem se vždycky rozjel v přemýšlení a vracel se k té konspirační historii. Od té doby už nepochybuju, ani se to nesnažím chápat, hraju tu hru a jde to dobře.
