Občas mi to trochu připomíná ten mím vystřižený z přírodopisného dokumentu s Davidem Attenboroughem a orangutanem.
V tom smyslu, že já prostě žiju, nedělám nic moc zvláštního, ale občas udělám chyby, které se ostatním ani neukážou, protože jsou jen v mých myšlenkách, a oni na to začnou reagovat, nebo se dokonce pochechtávat.
A ještě horší je, že občas jsem zrovna ve fázi, kdy přemýšlím nad nějakou věcí, na kterou narážím v běžném životě, a během toho přemýšlení si řeknu: „Jsem si jistý, že oni znají odpověď,“ a oni zůstávají potichu nebo se baví mezi sebou.
