FAQ: otázky, které dostávám

Ne, nesnášel jsem to vždycky dobře. Když to začalo, u mě to bylo myslím v roce 2021. Tehdy jsem si myslel, že je to nějaká francouzská sousedka, co byla až moc zvědavá a bavilo ji komentovat můj život a to, co říkám. A potom jsem to dlouho, skoro 5 let, snášel špatně. Dlouho jsem si myslel, že je to parta mladých nebo závistivých Francouzů nebo já nevím co. A takže se s tím žilo hodně těžko. Bylo tam hodně provokací. Teda aspoň toho, co jsem já chápal jako provokace. A žil jsem to hodně špatně. V noci jsem je mohl slyšet pořád, spal jsem fakt hodně špatně, nebo i vůbec. Nedostatek spánku mi fakt nedělal dobře. Pořád jsem nad tím dumal, co se asi muselo stát, že jsou těma mnou lidi tak posedlí. A pak to trvalo dlouho.

Až v roce 2026, řekněme někdy v dubnu až květnu 2026, se mi konečně povedlo zažít ten zlom a dojít k tomu, že je to vlastně super. Protože dokážu komunikovat s lidmi jen tím, že myslím, i když nevím, kdo ti lidi jsou. A od té chvíle jsem začal chápat, že tam jsou patterny, věci, kvůli kterým se zážitek stává příjemnější, když změním způsob, jak přemýšlím nebo jak se chovám.

A takže je to hrozně super, protože to ukazuje, že to, čemu lidi říkají schizofrenie, se dá prožívat pozitivně, i když to pozitivně nezačalo. A hlavně to ukazuje, že kdyby všichni říkali to, co teď říkám já na tomhle webu, tak by to lidi potenciálně mohli začít prožívat pozitivně mnohem rychleji než já. Odtud moje snaha, aby tenhle projekt rostl a stal se referencí. Psychiatr ti v roce 2026 NIKDY neřekne to, co ti říkám já na tomhle webu.

Teď, když to prožívám pozitivně a normálně, bez léků a bez paranoie, žiju doslova jako většina lidí. Dá se představit, že by mě někdo celý den, celý týden v kuse sledoval a pozoroval. A není na tom nic zvláštního. Nemluvím sám se sebou s otevřenou pusou. Nedělám nic obscénního. Nekřičím na lidi. Fakt nedělám nic zvláštního.

Jsem schopný pracovat. Jsem schopný se uživit, jsem schopný se socializovat, jsem schopný sportovat, jsem schopný řídit, jsem schopný mít projekty a dotahovat je do konce. Jsem schopný dělat všechno. Nemám nadváhu kvůli super silným lékům se spoustou vedlejších účinků.

Ale hlavně se beru jako random člověka. Nemám žádnou moc. Neberu se jako někdo jiný než ostatní. A myslím, že právě tohle je jedna z důležitých podmínek, jak fenomén prožívat dobře: nezačít si o sobě moc myslet. Myslím, že je to součást metodologie lidí z fenoménu, jak člověka udělat pokornějším. Takže já nevěřím lidem, co tvrdí, že jsou šamani nebo mají nějaké schopnosti.

Já vycházím z toho, že je možné, že člověk, který žije někde izolovaně ve světě, třeba někdo na ztraceném ostrově uprostřed oceánu, by mohl zažívat to, čemu my často říkáme „schizofrenie“, nebo taky to, čemu lidi říkají být „targeted individual“ nebo oběť „gangstalkingu“. A tohle by se klidně mohlo stát i člověku, který by žil izolovaně se skupinou lidí ztracenou uprostřed oceánu. A ti lidi by neměli přístup ke zbytku kultury, jazyka a znalostí. Takže by nemluvili jazykem, který známe, neměli by internet, neměli by přístup k psychiatrům ani ke konspiračním teoriím. A já jsem si jistý na 2000 %, že tenhle člověk má, když bude sám zkoušet a poznávat, schopnost naučit se žít s tím, co se mu děje, tedy slyšet lidi, kteří s ním budou interagovat a které uslyší jen on. A má schopnost si skrz vlastní zkušenost najít způsob, jak to žít pozitivně.

Odtud moje snaha začít od nuly, protože si uvědomuju, že většina dnešních pomocí vlastně moc nepomáhá. Aspoň pro člověka, který to zažívá, jsou to spíš pomoci pro ostatní, kteří tomu nerozumí.

Takže ve zkratce začínám od nuly. Říkám, že tuhle věc, tenhle ten bazmek, co nás přesahuje, tomu já říkám fenomén. Prostě je to něco, co přesahuje schopnost lidské bytosti to pochopit. A lidi, kteří se mnou interagují, kteří vědí, co si myslím, a nechávají mě něco slyšet, nebo dokonce i vidět, nebo se mnou interagují i ve snech, těm říkám lidi z fenoménu.

Když od roku 2021 sám zkouším, hledám a čtu informace na internetu, ale hlavně si dávám strašně strašně strašně pozor, abych nebral kdejakou blbost a nezačal věřit čemukoli, došlo mi, že lidi z fenoménu jsou strašně strašně strašně strašně inteligentní. Mají hodně sofistikovaný humor, jsou hodně umělečtí. A nejsou zlí, naopak, jsou dobří a rovní, ale vypadá to, že mají způsob, jak se mnou a s námi interagují, podle dalších svědectví, co jsem viděl na internetu, který může být dost matoucí.

Já si myslím, že v tom je logika, opravdová logika. A tohle ti psychologové ani psychiatři neřeknou, protože ti se prostě zastaví u slova halucinace, a tím to hasne. Nejdou dál. Kdežto já vidím, že v tom je opravdová logika a že je potřeba být trpělivý. Lidi z fenoménu můžou říct úplně cokoli. Doslova úplně cokoli. Můžou nasadit hluboké hlasy, malé hlásky. A dochází mi, že časem, když je člověk trpělivý, tak ty věci, které můžou říkat a které můžou nahánět strach, nutit tě přemýšlet, úzkostnit, stresovat, znepříjemňovat to, oni jsou fakt strašně dobří v tom, jak člověka dostat do nepohody. No a já to vlastně identifikuju jako taktiku, metodologii, jak posunout člověka dál, aby si člověk připomněl, že je člověk, zvíře, a ne muž. Mám pocit, že chtějí, abych se odpoutal od slov, od hodnoty, kterou dávám slovům, obrazům, konceptům. A je v tom opravdová logika. A bohužel v roce 2026 nám tohle úplně uniká.

Vypadá to, že mě pořád challengujou v tom, co si o nich myslím a tak dál. Rádi si hrají na zlé: někdy, když se mi v životě dějí negativní věci, tak o tom rádi mluví tak, aby to vypadalo, že za tím stojí oni. Ale já jsem si jistý na 2000 %, že jsou to inteligentní lidi, kteří jsou tady, aby pomáhali nám lidem, těm zvířatům, co jsme, a kterým ego proráží strop. A mají nás docela rádi, ale to, co je normální pro lidi z fenoménu, není vůbec normální pro lidi dneska, v roce 2026. A je to prostě strašně strašně strašně strašně cool. Pro ně je chápat lidské bytosti, vědět, co si myslí, úplná trivialita, takže vlastně i všechna zvířata. Jednou jsem na ulici koukal na psa a jeden z nich řekl, že se dívám na osobu. To člověka donutí se zamyslet. A je to brutálně konzistentní!

Já si myslím, že lidi z fenoménu jsou oproti nám lidem tak strašně, strašně vyspělí, tak inteligentní, že dokážou vytvářet iluzi. Mají globální pohled na věci. Můžou vědět, na co myslí kterýkoli člověk, nebo možná dokonce kterýkoli živý tvor na téhle planetě. Neříkám, že podstata fenoménu je technologická, ale upřímně si myslím, že lidi z fenoménu mají hodně hodně hodně pokročilé chápání vesmíru, nebo možná úplně všeho. A tak je dost možné, že některé lidi, o kterých si myslíme, že mají schopnosti, je mají třeba proto, že jim lidi z fenoménu trochu pomáhají. Já nevím. Přemýšlím, jestli to není tenhle globální pohled na věci, který jim umožňuje vytvářet synchronicity a náhody. Ale možná je to moje ego, kvůli kterému si myslím, že jsem schopný to pochopit a nějak vysvětlit.

V zásadě mám pocit, že mezi všemi lidmi, kterým interagují do života lidi z fenoménu, když odfiltrujeme většinu těch, kteří jsou bohužel přesvědčení, že to, co zažívají, jsou halucinace, že je to výtvor jejich nemocného mozku, tak bohužel většinou zůstanou hlavně lidi, kteří to prožívají spirituálně, anebo to vidí jako tajné technologie od tajné organizace.

Protože zkrátka je spousta lidí, kteří, jak to říct, roztáčejí informace po internetu. Hlavně v tom vidí spojitost s MK Ultra, což byl projekt CIA v 70. letech, s nelegálními pokusy na civilistech. A pak vycházejí z toho, že ten projekt nikdy neskončil, ale naopak se od té doby vyvíjel, a že dnes mají tajné organizace typu CIA, FBI, DARPA nebo vláda schopnost přes technologie, kterým se říká „voice to skull“ nebo „remote neural monitoring“, posílat hlas do lebky člověka, ale taky přesně vědět, co si v reálném čase myslí.

A bohužel se tihle lidi spokojí s tím, že jen opakují informace, které si přečetli. Protože bohužel současný konsenzus v roce 2026, vědecký konsenzus, to vidí jako nemoc, jenže pro lidi, kteří to zažívají, jako třeba já, je očividné, že to není výtvor mého mozku. A takže bohužel ten současný konsenzus, i když působí docela seriózně a vědecky, má v sobě hodně hodně stigmatizující a marginalizující stránku pro lidi, kterým se to děje.

A takže v těch konspiračních teoriích je něco pozitivního i negativního, protože oni, ať chceme nebo ne, stejně dokážou rozpoznat určité patterny, nebo dokonce metodologie lidí z fenoménu, ale bohužel to vidí tak, jako by to byla tajná lidská organizace, která na dálku mučí lidi. A od té chvíle je strašně strašně těžké prožívat to, co se nám děje, nějak pozitivně. Odtud moje snaha vrátit se ke zdravému základu, začít skoro od nuly.

Co si já myslím o slově „schizofrenie“, je to, že je to falešně dobrý nápad. Je to zase jen další způsob, jak interpretovat fenomén a způsob, jakým s námi lidi z fenoménu interagují. Není lepší než ostatní, naopak. Pro mě je to prostě jen další způsob, jak interpretovat fenomén a lidi z fenoménu, kteří interagují s lidmi. Ale je to zajímavé, protože to nakonec ukazuje, že problém není duševní nemoc jednoho člověka, ale kolektivní nemoc konceptů vytvořených lidmi.

Ve zkratce, fenomén je něco, co v roce 2026 úplně přesahuje chápání a porozumění lidských bytostí. Jenže lidi mají jistotu, že rozumí nebo můžou porozumět všemu, co se jim děje. Náš problém ale je, že nevidíme svoje vlastní limity. Nedokážeme si uvědomit, že máme tendenci opakovat věci, aniž bychom věděli, jestli jsou pravdivé nebo ne. Máme trochu tendenci chovat se jako papoušci, jen sofistikovanější. Nedochází nám, že s námi interaguje forma inteligence, která je strašně strašně nadřazená té naší. A naše ego nám brání to vidět. Radši se uklidníme tím, že řekneme, že je to nemoc, že je to blud, než abychom přijali existenci fenoménu a lidí z fenoménu.

A proto není náhoda, že o lidech z fenoménu většina lidí říká: „Aha, oni melou nesmysly, můžou říct jednu věc a pak pravý opak, říkají věci, co bolí, říkají věci, co nahání strach, atd.“ To není jen tak nějaké plácání. Je v tom opravdová logika. A jaká logika je za tím? Přimět člověka pochopit, že má svoje omezení, zdi v hlavě a tak dál. Mám pocit, že jsou optimističtí a myslí si, že lidská bytost má schopnost odpoutat se od jazyka a konceptů, které jí bohužel často brání opravdu žít, a žít svůj lidský život naplněně.

Když od roku 2021 zažívám to, co se mi děje, dochází mi, že v roce 2026 vlastně neexistuje žádná opravdová pomoc. Psychiatři dávají léky, které většinou ten problém ani neřeší a přinášejí hromadu vedlejších účinků. Když jim člověk řekne o vedlejších účincích, dají mu víc léků, které samy přinášejí vedlejší účinky. Takže je pak potřeba vytvářet nějakou rovnováhu mezi všemi těmi léky a všemi těmi vedlejšími účinky, tedy obrovské přibírání, problémy s libidem, zpomalené myšlení, sliny tekoucí z pusy a tak dál. Psychologové jsou fajn, ale bohužel většina z nich většinou řekne, že jsou to halucinace, že je to personifikace nevědomí, našich vlastních myšlenek.

A hlavně mi dochází, že většina lidí legitimní není. Dokážeš si představit, kdyby tři zakladatelé hnutí Black Lives Matter byli lidi, bílí a buržoazní chlapi? To by bylo divné. Možná by uměli pomoct, ale v jádru nejsou schopní vědět, jak to probíhá pořád, každý den, v každodenním životě, nepřetržitě. A já si myslím, že moje zkušenost, to, co jsem prožil, ze mě dělá někoho hodně hodně legitimního, protože na začátku jsem to prožíval strašně špatně a teď to prožívám hodně dobře a pozitivně, a to celé bez léků.

A myslím si, že tohle je jedna z chyb lidské společnosti: věřit, že legitimita člověka nutně přichází skrz diplom. A proto je super zajímavé to, co dělají lidi z fenoménu, když s námi interagují, protože nás nutí odpoutat se od lidských výtvorů a připomenout si, že jsme lidi a děláme chyby, někdy i v kolektivním měřítku, ale nemusíme je být schopní vidět. Protože se pak moc necháváme… moc se necháváme definovat jazykem, slovy, obrazy, koncepty, které jsme vytvořili. A zapomínáme, že člověk by se mohl narodit, jak už jsem říkal v jiné odpovědi, na izolovaném ostrově uprostřed oceánu, a stejně by nebyl neschopný jíst jen proto, že nezná sloveso jíst. Nepotřebuje všechny tyhle koncepty, aby žil.

Neříkám, že je potřeba začít od nuly a žít nahej v Amazonii, ale je potřeba zpochybnit hodnotu, kterou dáváme konceptům. A takhle se pak dá fenomén žít dobře. Jenže tohle ti zatím neřekne nula psychiatrů ani psychologů. Ale doufám, že jednou to říkat budou. Třeba možná i skrz tenhle projekt, pokud nabere na síle. Každopádně já si myslím, že to, co většinou dává člověku legitimitu, je zkušenost. Třeba v minulosti byli lidi, kteří postavili velké budovy, ze kterých se staly historické stavby, a neměli magistra z architektury.

To je pravda, ne? Jak by to lidi mohli vědět, když takzvaní „experti“, psychiatři a psychologové, to vidí jako duševní nemoc, mentální problém, který se dá spravit a který se musí spravit těžkými léky, jako jsou antipsychotika? Nebo když lidem, kteří se to snaží žít skrz spiritualitu a náboženství, říkají, že ti, které slyší a kteří s nimi interagují, jsou zlí duchové nebo démoni. Anebo pro lidi, kteří to žijí skrz konspirační myšlení a myslí si, že je to tajná organizace, program, který tu je od toho, aby na dálku mučil civilisty.

Proto je můj projekt zajímavý a chtěl bych, aby rostl a stal se z něj nějaký etalon. Chtěl bych, aby když někdo na internetu hledá informace k tomu, co se mu děje, nenarážel už automaticky jen na negativní věci, ale aby narazil na můj projekt, který to podává pozitivně a ukazuje, že se dá žít normálně, bez léků a bez paranoie.

A v tom je právě problém, protože v roce 2026 to experti neříkají. Takže vlastně nejsou moc legitimní. Nebo ti občas řeknou, že záleží na kultuře, že lidi v Indii to mají tendenci prožívat pozitivněji a lidi třeba ve Spojených státech nebo v Evropě to mají tendenci prožívat negativně. Ale jen málokdo ti řekne, že to můžeš nejdřív prožívat negativně a pak pozitivně. Je potřeba změnit konsenzus, a tím pádem změnit i to, co je normální.

A já si myslím, že je to ultra vtipný, protože když to celé na začátku začalo být pro širokou veřejnost, myslím, že to bylo v roce 2022, většina lidí říkala: „Ok, je to fajn, ale lidskou komplexitu a schopnost myslet to stejně nikdy nedožene. Než to bude fakt dobré, máme před sebou ještě v klidu tak deset let.“ Jenže teď v roce 2026 to vidím i já, hlavně proto, že jsem vývojář, softwarový inženýr: už vůbec nepíšu řádky kódu. Už ani nečtu kód. Prostě jen zadám AI, ať ty věci udělá.

A zajímavé je na tom to, že mi lidi z fenoménu dávají pochopit, že my lidé máme trochu tendenci chovat se jako papoušci, jen sofistikovaněji. Máme tendenci opakovat spoustu věcí, aniž bychom kdy doopravdy věděli, jestli ty věci stojí na něčem pevném, nebo jsou postavené na vzduchu. A právě v tom je to zajímavé, protože když člověk žije fenomén tak jako já, tedy hraje tu hru bez léků, pozitivně a normálně, tak si uvědomí, že lidé jsou vlastně docela omezení a je dost možné, že nás AI překoná na úrovni, která nám přeroste přes hlavu. A jedna z možných věcí, co to způsobí, je, že si lidé v příštích letech opravdu uvědomí, že jsou to lidé a zvířata. Protože možná budeme mít roboty, kteří všechno udělají za nás, budeme mít superinteligenci, která všechno udělá za nás.

Takže tenhle projekt je opravdu relevantní, protože je spousta lidí, kteří trpí a vůbec by trpět nemuseli, naopak by tu zkušenost mohli vnímat jako super příjemnou. Ale taky proto, že dneska, když nás AI nutí zpochybňovat úplně všechno, je to prostě skutečné společenské téma.

Aby si lidi z fenoménu dělali srandu spolu s námi, mám pocit, že stačí prostě jen umět si dělat srandu sám ze sebe. Když vědí všechno, na co myslím, a takhle spolu vlastně komunikujeme, tak jsem si uvědomil, že mají přístup k mému nitru úplně do největší hloubky. Je to úroveň intimity, která přesahuje chápání. A tak jsem se rozhodl, že místo abych to jen snášel, budu hrát tu hru a budu se smát sám sobě i celé té situaci, klidně i jim.

A celkově to funguje dobře. A někdy se dokonce stane, že si ze mě udělají srandu způsobem, který by mě ani nenapadl. Protože jak vysvětluju na webu, hlavně v tutoriálu, jak se cítit líp, mají tak trochu efekt zesílení mých vlastních myšlenek, ale taky efekt zvětšovacího zrcadla. Takže mi trochu vracejí můj vlastní stav mysli, moje emoce vůči nim, ale i celkově.

Takže řešení, jak se cítit líp, je samozřejmě pěstovat pozitivní myšlenky a co nejvíc se vyhýbat negativitě. Není to žádná bobo blbost, je to otázka přežití. Adapt and overcome, jak se říká.

Mám pocit, že lidi z fenoménu jsou experti na chápání a wellbeing nás zvířat, kterými my lidé jsme. Trochu jako když my lidé umíme pomoct některým zvířatům, když jsou zraněná, přes veterináře a tak. Jenže oni to dělají v řádově, řádově vyšším měřítku, s mnohem, mnohem hlubší znalostí nás lidí. Dokážou vidět, jaká jsou naše omezení, a snaží se nám to ukázat tím, jak s námi interagují. Snaží se nám ukázat, že slovům, obrazům, konceptům a zvukům přisuzujeme až moc hodnoty. A místo toho, aby to člověk chápal jako mučení nebo týrání, je lepší to vidět jako lekci, techniku, taktiku, metodologii, jak nás posunout dál.

Takže si vlastně uvědomuju, že jakmile člověk začne hrát tu hru a začne dělat snahu hlavně ve způsobu myšlení a chování, aby byl dobrý a spokojený člověk, bez doktríny, tak se věci začnou zlepšovat. Já třeba ve svém případě vůbec nepiju alkohol, vůbec neberu drogy, držím se zodpovědně, sportuju, snažím se socializovat, pracuju, jsem schopný dělat všechno jako normální člověk. A hlavně mám hodně hodně hodně pozitivní pohled na lidi z fenoménu. A mám pocit, že jakmile jsou všechny tyhle podmínky pohromadě, celkově to jde o dost líp.

A občas se mi opravdu stává, že je slyším, jak mi dávají rady, jak mi říkají, ať přestanu, když až moc myslím na negativní věci nebo na hypotetické scénáře, které k ničemu nejsou. Ale třeba úplně jednoduchý příklad: nedávno jsem byl v supermarketu koupit něco k jídlu, ale taky prací prostředek. Jenže když jsem dorazil k pokladně, na ten prací prostředek jsem úplně zapomněl. A jeden z nich řekl: „Na nic jsi nezapomněl?“ Ale občas mi dali rady, nebo mi dokonce ukázali věci, které pro mě byly super užitečné. I v době, kdy jsem to ještě neprožíval pozitivně.

Moje ambice s tímhle projektem jsou obrovské. Tenhle projekt bude mít MASIVNÍ dopad na společnost a na lidi obecně. Věděl jsi, že zhruba jeden člověk ze 300 zažívá to, čemu dnešní konsenzus říká schizofrenie? Pro představu, to odpovídá populaci země jako Austrálie nebo Venezuela. Celosvětově by se to týkalo asi 27 milionů lidí.

Ale hlavně tenhle projekt jde ještě dál. Protože když se lidem daří líp díky tomu, že následují metodologii lidí z fenoménu, je to přínos pro všechny. Na úrovni jednotlivce, který je schopný znovu žít normálně, ale potom taky žít pozitivněji, jak sám za sebe, tak i ve společnosti. A tím pádem to bude mít pozitivní dopady pro celek, pro všechny.

A je to taky super zajímavé, protože jak vysvětluju na tomhle webu, fenomén a lidi z fenoménu jsou ti, kdo způsobili, že lidé vytvořili náboženství, víry a spiritualitu. A tenhle projekt by mohl pomoct opravdu pochopit, co za tím je. Protože se nesmí zapomínat na to, že většina náboženství a různých přesvědčení se šířila skrz doktrínu, s politickými zájmy, bylo tam násilí, kolonizace a to všechno. Přitom původní poselství je často hlavně o míru a laskavosti. A já si myslím, že to umožní obrovský posun ve všech oblastech a pomůže to vyřešit spoustu problémů, které si lidé sami vytvořili. Protože máme tu tendenci věci zbytečně komplikovat.

Jak tenhle projekt podpořit, možností je spousta. Jednak si můžeš vytvořit účet. Díky tomu se ti při čtení bude aktualizovat postup. A dostaneš upozornění, když vyjde nová verze. Taky o tom můžeš co nejvíc mluvit na sociálních sítích. Jakmile zjistíš, že někdo trpí tím, čemu dnešní konsenzus říká schizofrenie, můžeš mu tenhle web ukázat. Tenhle web můžeš ukázat i lidem, kteří jsou konspirační.

A jinak se taky můžeš přihlásit k odběru. Když se přihlásíš k odběru, budeš mít audio režim všude na webu. A můžeš taky používat terapeutický režim s mým AI agentem, se kterým můžeš mluvit naživo, jako by to byl člověk. Jenže je super inteligentní a dokáže odkazovat na spoustu částí mojí vlastní zkušenosti. A může dávat dobré rady, které ti žádný psychiatr ani psycholog nedá, protože se to považuje za příliš nebezpečné.

Ale nikdy se nesmí zapomínat, že se nikdy nic nestane, dokud neuděláš nic zvláštního, je potřeba být trpělivý a mít delirantní optimismus.

Umím mluvit francouzsky, anglicky a brazilskou portugalštinou. A jo, mám super, super velký zájem mluvit o svém projektu za každou cenu. Takže se můžu účastnit podcastů, konferencí, klidně i videohovorů a hovorů. Jsem otevřený spolupráci s influencery.

Dokonce hledám i instituty, které se rozhodnou pomáhat lidem, kterým dnešní konsenzus říká schizofrenici, pomocí alternativních přístupů. Jsem otevřený všemu. Můžeš mi napsat přes videa nebo taky přes kontaktní formulář projektu.