Oficiální web book se svou komunitou a AI nástroji, jak žít normálně, pozitivně, bez paranoie a bez léků, i když jsi v kontaktu s lidi z fenoménu.

„gangstalking“ je výraz, jehož hledanost na Google Trends pořád roste. Jak tady můžeš vidět.(otevře novou kartu) Já si myslím, že to vůbec není nic nového ani současného. Je to poměrně nový výraz pro něco, co tu vždycky bylo. Jsou o tom dokonce i dokumenty na oficiálním webu Organizace spojených národů(otevře novou kartu).

Protože vědí všechno, co se mi honí hlavou, moje emoce, na co myslím v daný moment, ještě dřív než svoje myšlenky vůbec stihnu dát do slov, dokážou taky řídit můj proud myšlenek pomocí podnětů, které s mým aktuálním proudem myšlenek souvisejí, nebo ne, trochu jako spirituální border kolie.

Ve skutečnosti mi trvalo, než mi to došlo, ale uvědomil jsem si, že s nimi myslet znamená mluvit. Někdy myslím na věci z běžného života nebo si mluvím svým vnitřním hlasem, aniž bych otevřel pusu, a už několikrát jsem slyšel nějakou ženskou říct: „Ale slyšíš se vůbec?“

Ale právě proto je to vtipný, tenhle způsob komunikace všechno mění, v běžném životě přece nikdy jen tak komukoli nevyklopíš svoje tabu, strachy a study. Dáme si malý pokus: vzpomeň si na pár sekund na tu nejvíc cringe/trapnou věc, cos kdy v životě udělal… Gratuluju, právě ses přiznal.

Pro ně je vědět, na co myslím, úplná banalita. A nejsou to jen slova přes můj vnitřní hlas, je to VŠECHNO. Obraz, který si představuju, moje emoce atd. A dokonce i moje sny! Někdy mi nechají zdát úplně neuvěřitelné věci! Vždycky si najdou způsob, jak mě překvapit!

Vždycky mě zajímalo, jestli existuje mimozemský život, představoval jsem si, jak přistanou mimozemšťani ve vesmírné lodi. Ale dřív mě nikdy nenapadly důsledky toho, že bys nemusel být na vrcholu intelektuálního řetězce.

Rodina se může dívat na to, jak jeden králík masíruje druhého, aniž by to bylo pro děti obscénní a aniž by se králíci cítili narušení ve svém soukromí. Já se nespokojuju jen s vírou, teď jsem o 1000 % přesvědčený, že to samé, co se děje těmhle králíkům, se děje i nám. Jen v pokročilejší míře a v té nejhlubší části nás samých. Není to vůbec nic hrozného, je to prostě normální.

Neříkám, že za fenoménem stojí mimozemšťani [i když si občas začnu představovat, že možná existují bytosti s ultra pokročilou úrovní vývoje a chápání vesmíru, které by mohly dělat tak šílené věci, že bychom je byli nucení považovat za božské bytosti], i když když jsem pátral na netu, zapadl jsem do rabbit holes, kde se mluvilo o setkáních s mimozemšťany, kteří komunikovali telepaticky, ale kdyžtak: ouroboros (viz dál). Jisté je, že to není nic nového.

Třeba v Bibli a Koránu (nečetl jsem ani jedno, jen pár úryvků na Googlu a ChatGPT) se mluví o důležitých postavách, které komunikovaly myšlenkami nebo měly zjevení přicházející od osob. Stejně tak v buddhismu, je tam Yogi Milarépa(otevře novou kartu), který zažil věci podobné tomu, čemu dnes říkáme gangstalking.

A vychází z toho, že v těch třech náboženstvích, která jsem uvedl jako příklad, je celkové poselství zhruba: „respektovat ostatní, být upřímný, mír, laskavost a tak dál.“

Mám pocit, že nám náboženské texty vysvětlují, jak komunikovat a mít dobré vztahy s těmihle inteligentními lidmi a zařídit, aby ta zkušenost probíhala dobře a byla příjemná. A jako bonus mám pocit, že když tohle děláš, je příjemnější i náš každodenní život.

Když to přirovnám, kdyby jednou existoval způsob, jak se pohybovat létáním, velmi bezpečně, a byl by stejně dostupný jako auto nebo kolo, hodně by to změnilo pohled na soukromé vlastnictví.

Trochu by to změnilo paradigma: dnešní architektura i urbanismus jsou navržené pro pohyb ve 2D. Způsob pohybu ve 3D by udělal část toho, co dnes považujeme za soukromé vlastnictví, zastaralou.

Takhle vidím to, co se mi děje: nemá důvod bojovat proti těmhle lidem, kteří můžou vidět, co si myslím, vnukávat mi různé věci, mluvit se mnou, ovlivňovat moje vnímání reality, nechat mě snít určité věci atd. Z jejich pohledu to, co se odehrává v mojí hlavě, není soukromý majetek, a není to nic hrozného! Mně to naopak přijde docela cool.

Ve středověku lidi používali pouštění žilou, aby léčili některé nemoci, které se dnes léčí úplně jinak, a nám to přijde úplně šílené.

V roce 1900 nikdo nevěděl, že jednou budeme mít letiště se stovkami nástupních bran a jídlem zdarma na dálkových letech. Přitom někoho to napadnout muselo, když se takhle pohybují ptáci.

V roce 1997 výpočetní výkon, který se dnes vejde do iPhonu 17 Pro, vyžadoval superpočítač o ploše 150 m².

V roce 2026 Meta open sourcla AI modely na zjišťování toho, na co někdo myslí, ve formě textu, s relativně dobrou přesností. A přitom víme, že je to to nejlepší, co se zatím dá dělat, a to nejhorší, co se bude dát dělat od poloviny roku 2026.

Neříkám, že podstata fenoménu je technologická, to si nemyslím

V roce 2056 jsem si jistý, že děti budou na rok 2026 koukat s tím, že je to úplně has been a zastaralé.

Tím vším chci říct, že nemůžeš tvrdit, že to, co vyprávím, není možné.

Kdo ví, co se bude v budoucnu otevřeně uznávat jako možné? Existuje vůbec nějaká hranice chápání vesmíru, nebo dokonce VŠEHO?

Tím spíš, že slyšet osoby/hlasy, sny, lidi, kteří vědí, na co člověk může myslet, nebo vidět obrazy, to je něco, co se objevuje v hodně starých náboženských textech.

Takže to není jen věc moderních konspirátorů. Přesto spousta lidí, co mluví o gangstalking, zabředává do teorií o MK Ultra, deep state atd., i já ještě docela nedávno. No nic.

Je těžké o tom mluvit kvůli tabu a studu. Na jednu stranu to chápu, takové věci popírají logiku/zdravý rozum a neumíme je vysvětlit.

Přitom mám pocit, že to není nenormální jen proto, že běžný názor říká, že to není normální. Kdyby se říkalo, že je to normální, že se to děje, mohlo by se na to koukat pozitivněji a lidi by míň utíkali k medikaci, jako by šlo o zdravotní problém. Nevidím, jak by antipsychotikum mohlo bojovat proti vševědoucnosti, protože někdy jsem je slyšel mluvit o věcech, které jsem neznal.

Protože od té doby, co mi došlo, že to, co se mi děje, souvisí s tím, co já označuju jako fenomén zmiňovaný v náboženstvích, a že to, co se děje v mojí hlavě, není na 100 % soukromá záležitost, a že si tedy musím dávat pozor na to, co si myslím, a dělat si v hlavě pořádek, se to strašně zlepšilo, až to prožívám hodně pozitivně, jako bych měl nějaké privilegium.