Můj hlas, živější

Když posloucháš úvodní stránku, můj hlas už nečte text jedním tónem: povzdechne si, zasměje se, nadchne se, zpomalí tam, kde je potřeba. Slova jsou přesně ta, co jsou na stránce, mění se jen způsob, jak je říkám. Je to zatím zkouška na úvodní stránce, než to rozšířím na zbytek webu.

Ve dvou karuselech na úvodní stránce, v tom s přezdívkami a v tom o lidech, co slyší, se teď při poslechu zobrazuje dole v obrázku věta, kterou zrovna říkám, slovo po slově, trochu jako story. Zmáčkneš play a samo to jede z jednoho kroku na další.

Na počítači se při poslechu úvodní stránky popis každého kroku schová za malé kulaté tlačítko vpravo dole v obrázku, aby bylo místo pro titulky. Když čteš bez zvuku, zůstává vidět jako dřív. Tlačítkem ho můžeš kdykoli otevřít nebo zavřít.

Nahoře na úvodní stránce teď říkám, že jsem obyčejný 32letý člověk, který nemá žádné schopnosti ani náboženství, a že je slyším pořád od roku 2021. Přepsalo se i několik kroků karuselu s přezdívkami, mezi nimi ten s anděly a ten poslední, kde vysvětluju svoji kličku: představuju si je jako prázdné siluety s tečkovaným obrysem.

S bezplatným účtem si teď můžeš poslechnout 50 sekcí webové knihy mým hlasem, místo 20. Zpráva, která tě zve k přihlášení kvůli poslechu, je taky kratší.

Na telefonu bylo tlačítko pro poslech obálky úvodní stránky bílé na světlém pozadí, skoro nebylo vidět. Teď je černé a při přehrávání už neukazuje čas, kvůli kterému řada tlačítek přetékala.

Bez účtu, když sekce chtěla přihlášení, pustila se moje krátká vysvětlující zpráva, a po jejím konci se audio samo spustilo na další sekci. To je opravené: po zprávě se nic nespustí a po přihlášení hraje přesně ta sekce, kterou sis vybral.

Stránka příběhů ohlašuje nové úvahy, s jejich obrázkem: koučink kritického myšlení, „Jsou na nás až moc cool“, bláznivý optimismus, „Kdo jsou ti pozemšťani?“, smyšlená hranice rozumu, psychiatři, co dělají edging, a pitomé koncepty od začátku. Zrovna se píšou.